Zima za dveřmi, autobaterie se hlásí o pozornost

Zima se letos ozvala nečekaně brzy a mnohé řidiče zaskočila. Některým nezbylo, než navštívit odborný servis či specializovanou prodejnu a nechat si změřit výkon své autobaterie, neboť ráno měli problém se startem či vůbec nenastartovali. Co se to vlastně děje uvnitř baterie když je vybitá a jak to, že se tyto problémy objeví většinou až v chladnějším období?

Ač se to tak nezdá, autobaterie je poměrně složité zařízení, které je mimo jiné citlivé na okolní teplotu. Při vysokých teplotách se rychleji odpařuje voda z elektrolytu, snáze koroduje olověná mřížka elektrod a proces samovybíjení je také rychlejší. Naopak nízké teploty akumulátoru snižují jeho kapacitu a startovací schopnosti. Proto je i autobaterie tolik „předimenzovaná“ startovacím proudem, protože se počítá i s velmi nízkými provozními teplotami pod bodem mrazu. I takové extrémy musí autobaterie zvládnout, protože není „zmrzlá“ nejen ona, ale také motor a jeho součásti. S přibývajícím věkem (3 a více let) schopnosti startovacího akumulátoru klesají a start je méně spolehlivý. Starší baterie jsou náchylné právě v období zimy.

Platí pravidlo, že jak se motorista o své auto (a také autobaterii) staral v průběhu celého roku, tak se mu baterie v zimě odvděčí. Ale i v těchto dnech začínající zimy lze leccos napravit. Tak především je dobré před nabíjením baterii doplnit elektrolyt, resp. destilovanou vodu. To se týká klasických kalciových baterií s možností dolévání elektrolytu. Je-li baterie hluboce vybita, poznáte to tak, že v automobilu se při pokusu o start nerozsvítily ani kontrolky, případně startér cvakal naprázdno a nebyl schopen otočit motorem. Takovéto baterie ve stavu hlubokého vybití potřebují i speciální péči, zvláště jsou-li vybité v mrazu. Při vybíjení akumulátoru se totiž elektrolyt svým chemickým složením mění na vodu a ta lehce zamrzne, přičemž může jejím rozpínáním dojít k nevratnému poničení desek, nebo i roztržení baterie. Proto je nutné takovou baterii před samotným nabíjením při pokojové teplotě nechat nejdříve „roztát“ a teprve potom ji nabíjet. Stav nabití autobaterie se dá kontrolovat několika způsoby. Nejběžnějším z nich a poměrně přesným je změření hustoty elektrolytu v jednotlivých článcích, kdy by se hodnoty měly pohybovat v rozmezí hodnot 1,26 až 1,28 g/cm3 při plně nabitém stavu. Naopak hluboce vybitý akumulátor má hodnotu 1,12 g/cm3 a nižší. Je-li baterie uzavřená, tzv. bezúdržbová, lze její plnou kapacitu odhadnout změřením klidového napětí, které by mělo být v rozsahu 12,6 až 12,8 V při pokojové teplotě. Takové měření je však objektivní až po několikahodinovém odstavení baterie z provozu či z nabíječky. Užitečným pomocníkem při zjištění stavu akumulátoru je tzv. magické oko – indikátor zabudovaný přímo v baterii, který dle zbarvení ukazuje její stav (magickým okem jsou vybaveny všechny autobaterie zn. Exide). Nejčastější kombinace barev indikátoru je: ZELENÁ – baterie je nabitá, ČERNÁ – baterie je vybitá a BÍLÁ – baterie je hluboce vybitá, nebo jí skončila životnost.

Obecně platí, že i baterii, která v prvních mrazech startuje bezproblémově, je vhodné dobít, neboť může mít po letním provozu sníženou kapacitu nebo znatelný úbytek elektrolytu. 
Vždy je dobré malérům předcházet, než je řešit v krizových situacích. Dobrou a pravidelnou péčí o baterii si tak nejen ušetříte starosti v přelomovém podzimním období, ale mnohdy své autobaterii prodloužíte životnost.