Nabíjení autobaterie

Často se u zákazníků setkávám s představou, že bezúdržbové autobaterie se nemusí dobíjet. Termín "bezúdržbová autobaterie" je přitom vyhrazen pro vlastnost akumulátoru, díky níž se z něj odpařuje velice malé množství elektrolytu a nemusí se tedy během celé své životnosti dolévat. Fyzika je bohužel i zde neúprosná - pokud dojde u autobaterie (motobaterie) k vybití či úbytku kapacity, vždy je nutné baterii dobíjet, dodat ji ztracenou energii zpět.
K vybití autobaterie může přitom dojít několika způsoby. Mezi nejběžnější patří náročný městský provoz s vysokým počtem startů vůči krátkým ujetým trasám, závada na dobíjecí soustavě ve vozidle (alternátor, regulátor) a mnohdy také nadměrný klidový odběr proudu (tzv. falešný odběr) způsobený nevhodně zapojenými elektrickými spotřebiči ve voze (autorádio, alarm apod.). Se závadami na vozidle je nutné navštívit servis nebo autoelektrikáře, který je schopen závadu odstranit. V případě nevyváženého provozu vozidla se pravidelnému dobíjení autobaterie řidič nevyhne, nepříjemnosti s hladovou baterkou si však může zmírnit či zcela odstranit výběrem velmi kvalitní baterie s moderní technologií a materiály. Také může baterii lehce "předimenzovat", tedy např. místo stávající autobaterie o kapacitě 55Ah a startovacího proudu 520A nasadí do vozidla baterii 60Ah se startovacím proudem 600A, která má i stejné rozměry jako předešlá.

Co však dělat, když už je baterie vybitá? Předně je nutné zdůraznit, že olověné startovací akumulátory špatně snášejí stavy hlubokého vybití, tedy napětí pod hladinou 12 voltů. Již po několika hodinách v takto vybité baterii začíná proces sulfatace desek - chemický proces, při němž se na deskách tvoří vrstva sulfátu, která s přibývajícími dny sílí. Silně zasulfátovanou baterii se již prakticky nepodaří oživit, neboť sulfát vytvoří pevnou krustu, která zabraňuje styku olověných desek s elektrolytem (viz obrázek). Tedy hluboce vybitou autobaterii je nutné dát nabíjet co nejdříve, někdy mohou rozhodovat opravdu hodiny...
I zde platí pravidlo, že čím je baterie kvalitnější, tím je odolnější vůči vybíjení a následné sulfataci a nezanedbatelnou výhodou autobaterie vyšší třídy je i její rychlá regenerační schopnost.

Ještě jednou opakuji upozornění z předešlého článku, že pokud je baterie hluboce vybitá a zároveň má zamrzlý elektrolyt, je nutné před nabíjením baterii nechat roztát v pokojové teplotě!
Ale předpokládejme, že baterie má jen sníženou kapacitu a je jí třeba dobře připravit na zimní sezónu. K nabíjení lze použít jak klasické tyristorové nabíječe, tak stále více populární automatické. U klasických nabíječů je nutné dbát na jejich výkon, resp. maximální nabíjecí proud, který by neměl dlouhodobě přesahovat 1/10 kapacity autobaterie (tedy např. baterii 55Ah nabíjíme max. proudem 5,5A). Omezením takových nabíječů může být nedostatek regulačních prvků na přizpůsobení nabíjecího proudu (poloviční/plný výkon) a tedy i užší možnosti použití pro různé kapacity. Jejich hlavní nevýhodou je absence automatického vypnutí a dobíjecího režimu a také nevhodnost pro nabíjení tzv. gelových motobaterií, které vyžadují mírnější průběh nabíjení. Naopak výhodou je, že si většinou poradí i s hluboce vybitou baterií, která vykazuje napětí i méně než 10V. Při nabíjení klasickou nabíječkou je nutné předem odhadnout nabíjecí čas v závislosti na míře vybití baterie a nabíjecího proudu nabíječe a včas nabíjení ukončit, aby nedošlo k přebíjení akumulátoru.

Automatické nabíječe dnes zaznamenávají vzestup na trhu, neboť skýtají více výhod, jsou zpravidla kompaktnější a lehčí, jejich nabíjecí charakteristiky jsou přesné a jejich použití je univerzální. Jsou vybaveny velice užitečnou funkcí - udržovacím režimem, který se automaticky spouští po ukončeném nabíjení. Tento režim je vhodný například pro dlouhodobé skladování akumulátoru, kdy může být baterie permanentně připojena k nabíječi, aniž by se přebíjela, je stále v 100% kondici a nehrozí její zničení. Automatické nabíječe si také snadno poradí s uzavřenými akumulátory typu AGM či GEL. Pro použití automatického nabíječe není třeba mít žádné znalosti z oblasti elektrotechniky ani předem odhadovat nabíjecí čas. Nabíječ se jednoduše připojí k autobaterii a uživatel na něj může klidně zapomenout, k přebíjení prostě nedojde. Automatické nabíječe jsou mnohdy vybaveny sofistikovanou ochranou proti přepólování, přetížení či přehřátí, mají aktivní chlazení elektroniky (větráček) a jako indikaci procesů používají LED diody. Jsou bezpečné a šetrné jak pro baterie, tak i pro obsluhu. Jedinou "slabinou" automatů je neschopnost nabíjení hluboce vybitých baterií, které vykazují napětí menší než 8-10V. Je to způsobeno elektronickými obvody, které regulují výkon podle napětí na svorkách. V takovém případě nabíječ baterii "nevidí" a nespustí nabíjení. Pro tyto případy se používá jakýsi trik, kdy vybitou baterii připojíte na krátkou dobu ke klasické nabíječce, která baterii "probudí" alespoň nad 10 voltů a poté se může baterie přepojit na automat, který se již o plynulý proces nabití postará až do konce.

Dnešní styl ježdění s vozidlem je náročnější než dříve a klade na autobaterii vyšší energetické požadavky (hustý a pomalý městský provoz, časté startování, energeticky náročné spotřebiče ve vozidle apod.). Automatické nabíječe se výborně hodí pro prevenci v průběhu roku, kdy baterii můžete kdykoliv bez obav připojit na libovolnou dobu a baterii tak vrátit plnou kapacitu. Navíc cenově jsou prakticky srovnatelné s klasickými nabíječi. Klasické nabíječe jsou zase neocenitelné v případech, kdy je třeba nabít hluboce vybitou baterii, či delším nabíjením regenerovat její ztracené schopnosti.